Kopírovat jenom se zdrojem. Vše je originálka nebo se zdrojem. 

Nuclear Hazard: Projekt Tritium-II.kapitola

13. března 2011 v 16:15 | BioHazard |  Povídky

O týden později...
Otevřel se horní železný poklop. Pozvednul jsem hlavu a zadíval se do ostrého světla. Najednou jsem ucítěl kolem pasu silný stisk a něco mě prudce vytáhlo ven ,čímž mi už v roztoku vyrvalo dýchací trubici z úst. Moje tělo rozříznulo hladinu vodu a já automaticky zavřel oči. Rozkašlal jsem se. Vypadal jsem jako dítě ,co se dostalo ven z dělohy ,tak zranitelný,tak bezmocný,tak zmatený... Ten zelený hnus ze mě skapával ,když v tom mě stroj položil na postel ,na které byla osuška. Klepal jsem se ,protože v tekutině bylo tak 25 stupňu,venku bylo tak o 8 stupňů méně. Okamžitě se kolem mě vrhnuly sestřičky a doslova mě zabalily do osušek ,čímž se má teplota stabilozovala. Ústa jsem měl otevřená ,protože jsem se snažil pojat více vzduchu pro mé stlačené plíce. Poté mě hodili do sprch.

Otočil jsem kohoutkem a na obličej mi vytrýsknul proud vody. Zvednul jsem oči a prohrábnul si vlasy. Zavřel jsem oko,byl jsem rád ,že jsem konečně vlezl pod normální teplou vodu. Cítěl jsem ,jak všechen ten lepkavý sliz stíká z mého roztřeseného těla. S tou odtékající vodou a antibakteriálním roztokem mě opouštěly i negativní myšlenky. když v tom jsem si všimnul ,že na krku mi stále září má věrná kamarádka! Tyčinka s plynným Tritiem. Chytil jsem jí jemně do pravé dlaně a zamyšleně se na ní kouknul. *jak to ,že to vše přežila? ten náraz a tak podobně?*proletělo mi hlavou a svěsil jsem ruku podél těla. Potom jsem se věnoval své osobní hygieně...Uzavřel jsem přívod vody.Následně jsem natáhnul ze sprch ruku a hmátnul po ručníku ,kterým jsem se usušil a do kterého jsem se "zabalil". Vylezl jsem do malé místnustky ,každá sprcha byla zvlášť ještě s převlíkarnou. Všimnul jsem si ,že jsem zde měl nachystané oblečení..Bílá košile,bílé kalhoty,spodní prádlo ,ponožky a bílé boty. *Hmm..To je jako když jsem se převlíkal do laborek...jenom plášť chybí...*řekl jsem si v duchu ,ale tuhle myšlenku zabil fakt ,jakmile jsem odhrnul košili. Pod ní byl bílý laboratorní plášť. Pousmál jsem se nad tím ,že opravdu myslí na vše a začal se oblíkat.
Když jsem měl oblečeny už kalhoty ,tak jsem přešel polonahý k zrcadlu a umyvadlu. Uchopil jsem žiletku a podíval se na svůj odraz v zrcadle. Přiblížil jsem břit ke své tváři a přejel jsem ním po strništi.tak jsem pokračoval ,ale stihnul jsem se na levé straně tváře pořezat. "Sakra!"zaklel jsem a žiletku odložil. Přešel jsem klidně ke zbytku oblečení a dooblékl se. Otevřely se dveře a vyšel jsem na chodbu. Ten pach dezinfekce! To jsem teď abnormálně nesnášel... nevěděl jsem ,kde mám tu doktorku hledat! Proto jsem zastavil jednu sestru. "Prosím Vás...nevíte ,kde se nachází lékařka Oriová?"zeptal jsem se. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. "Pokoj 247..."odpověděla s úsměvem a vyšla zase svou cestou. nestihnul jsem jí ani poděkovat. Tudíž jsem zamířil za již zmiňovanou paní Oriovou.
Zastavil jsem se u jejich dveří a zaklepal jsem. "Dále!"ozvala se za dveřmi výzva a já na tohle vstoupil dovnitř. "Dobrý den,paní Oriová..."pozdravil jsem jí. Doktorka se otočila. Měla brýle ,krátké černé vlasy jí krasně ladily se zelenými oči. "Aaa,pan Richmond Raven..Jste tu na ty převazy a prohlídku...lehněte si..."ukázala na lékařské lůžko ,které se nacházelo u stěny místnosti. Tento "pokoj" působí jako ordinace této doktorky. Pokýval jsem hlavou a lehnul jsem si ,samozřejmě předtím jsem si sundal plášť ,který jsem pověsil na stojan. Podíval jsem se do bílého stropu,doktorka ke mě "dojela" na kolečkovém křesle. "tak ukažte to oko..."dodala tiše a sejmula mi z levého oka sterilní krytí. Zasyčel jsem. Pod tím čtverečkem obvazu se nacházela nepěkně vyhlížející vyleptaná jizva.Oko jsem měl mrtvolně bílé ,chyběla zornice i duhovka,byl jsem na to oko slepý. Nastavila si lampičku na správné místo a natočila mi hlavu napravo. Chvíli se dívala a hlavu mi pustila. "Dobře...vypadá to dobře...hojí se to ,ale jizva vám zůstane..A to oko už se nezachrání...Vyčistím vám to a poté se podívám na zbytek..."řekla klidně a do pinzety chytila připravený vatový tampónek napuštěný dezinfekčním přípravkem. Jakmile se dotknula jizvy ,tak jsem zasyčel. Štípe to.
Oko mi zase přelepila čistým sterilním krytím. Poté sjela židlí níže. "Mohu?"optala se ,chtěla mi asi rozepnout košili. "Samozřejmě..."pousmál jsem se a opět hlavu položil. Tak tedy doktorka učinila. Nachvíli odjela pro lampičku a taky si jí nastavila ,aby měla správný úhel pohledu. Trochu mi zašitou ránu na břiše očistila ,po chvilce zkoumání a přemýšlení vyřekla verdikt. "Už vám vytáhnu rovnou ty stehy. Ten roztok měl opravdu něco do sebe..."zasmála se tiše a já ji jenom na to pokýval hlavou. Vzala mě tedy za slovo a pošoupnula si k sobě stoleček s náčiním. Vzala si potředné věci a začala mi stehy pomalu vytahovat. Já mezitím počítal kolik teček se ve stěně nachází. "Hotovo!"řekla ,když mi na břicho pokládala taky sterilní krytí. "Můžete se posadit?"navrhnula a já jí vyhověl. Vzala ruličku obvazu a začala obmotávat. Měla už v tomhle zkušenost ,šlo to vidět. Poté koncové body přichytila cvočky. Vše už šlo rychle. Otestovala mi ještě reflexy a do karty napsala ,že můj stav se z kritického zlepšil na dobrý. To je potěšující!
Poté jsem vyšel na chodbu a protáhnul se. Cítěl jsem se jako znovuzrozený ,plný energie ,elánu...Touhy?...Dá se to tak říci!No co! Člověk musí jednou za čas po něčem toužit! Proto jsem zamířil k jedné testovací místnosti. Uviděl jsem tam krásnou dívku a když říkám krásnou ,tak opravdu krásnou! Perfektně vyvinutá,střední štíhlé postavičky. Černé dlouhé vlasy jí splývaly na bledá ramena,celkově její pleť byla křídově bílá. Jakoby to snad vůbec nebyla lidská dívka. Její oči byly rudé! Opravdu rudé! Stejně rudé měla plné rty ,ze kterých jí čouhaly dlouhé ostré špičáky. Byla jako upírka...Ale krásná to upírka!To se musí nechat. byla oblečená do černého tílka a černé sukně. Na levé ruce na prostředníčku měla krásný černý prsten ve tvaru kříže. Hleděl jsem na ní ,když v tom se podívala mím směrem. Prvně se zmateně podívala ,ale poté se usmála a zamávala mi. Já jí zamávání oplatil.
Poté jsem se odebral mimo sklo a čekal. Dveře se otevřely a ona krásná upírka se rozešla ke mě. "Proč jsi na mě tak hleděl?"zeptala se ,ale usmívala se. "Jenom jsi mě zaujala...Takové schopnosti...To obdivuji..."dodal jsem tiše a usmál se taky. Její úsměv byl jako med. "Děkuji...Vy taky nevypadáte na normálního člověka..."šeptla tiše a chytila mě za límec košile. Začala mě tahat k jednomu stinému koutku. Vypadalo to nadějně ,ale místo něžného polibku jsem ucítěl jenom silný náraz zády o zeď. "Co chceš?!"vyštěkla na mě a já jenom polknul. "Kde se vytratila ta nevinnost a něžnost?"optal jsem se jí ,bral jsem to jako vtip ,ale ona to vzala vážně. "PRÁSK!" a mě už valila z nosu krev. Na to ,že to byla holka ,tak měla teda pořádnou ránu pěstí! Pustila mě a naštvaně odešla do svého pokoje ,což jsem uslyšel dost hlučně...Tak s touhle nevím ,jestli budeme vycházet...Ale doufám ,že ano!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama