Kopírovat jenom se zdrojem. Vše je originálka nebo se zdrojem. 

Nuclear Hazard:Projekt Tritium-III.kapitola

17. března 2011 v 21:30 | BioHazard |  Povídky
Díval jsem se z okna na zničenou krajinu po výbuchu a povzdechnul jsem si. Z ruky mi na zem spadnula kniha ,na jejím přebalu bylo napsáno velkým RADIOAKTIVNÍ PRVKY. Studoval jsem si sám pro sebe ,byl jsem znám tím ,že jsem samouk. Rád jsem se dozvídal další a další věci o prvcích a systémech ,které mi byly hodně blízké. Kniha se po nárazu o zem otevřela na místě ,kde stálo "Radioaktivní vodík-Tritium". Můj pohled hned na to udiveně spadnul a já se zhluboka nadechnul. *Tritium...Vždy mne fascinovalo a já se tím nechal unést až tou tyčinkou...*prolítlo mi v hlavě a já se podíval na tyčinku s Tritiem. Musel jsem se pousmál a poté jsem se sehnul ,abych knížku položil na postel ,ale zavadil jsem o stůl a vcelku bolestivě jsem se škrábnul po paži. "Sakra!"zaklel jsem a podíval se na ruku. Pootočil jsem jí ,abych viděl na šrám ,ale to ,co jsem spatřil ,mne vyděsilo. Z rány nevytékala krev ,kterou známe. Ta červená ,teplá ,lepkavá kapalina..ne!...Byla to křiklavě zelená tekutina ,byla šíleně řídká ,po chvilce kapala na zem. Můj dech se zcela zastavil ,když v tu...

Alarm! Poplach! Dveře se uzamknuly a na okna se spustily olovněné pláty. Vyděšeně jsem pozoroval ,co se děje. "Co to je?!"vydralo se mi jenom z úst ,v hrdle jsem měl sucho.Slyšel jsem kroky na chodbě. *Co se sakra děje? Něco vybuchnulo?*řekl jsem si v duchu ,když v tom se dveře otevřely a mě speciální jednotka sestřelila paralizující střelou ,eletrické výboje mi ochromily tělo a já po chvilce svíjení na zemi ztratil vědomí.
Probral jsem se někde v nějaké místnosti ,netušil jsem ,co se děje...Byl jsem ale připoután k posteli. "Co to...."nedořekl jsem ,viděl jsem ,že u mě stojí doktor ve speciálním obleku. Vytáhnul z olovněné krabičky podivný přistroj se znakem radiace. *Dozimetr!*okamžitě jsem v duchu vyštěknul název měřícího zařízení ,které jsme v elektrárně strašně hodně používali ,hlavně já a ostatní. Zapnul jej a začal zařízením přejíždět nad mým tělem. Od prstů na nohou nic...Ale s přibývajícím stoupáním směrem nahoru začal dozimetr pípat jako strhaný. Věděl jsem ,že pípání označuje překročení povolené radiace pro člověka. Doktor pouze zavrtěl smutně hlavou a měřidlo zase vypnul a schoval. Zkontroloval infůzi a poté mi uchopil paži, odkryl kousek obvazu. Divil jsem se ,že tu blbou hlubší ránku museli zašít! "Co se stalo?"optal jsem se ho polekaně ,když jsem přes ochranný štít obleku viděl jeho znepokojený výraz. "Vaše krev asi zmutovala...je v ní Tritium. A hodně Tritia ,že by to člověk nepřežil. Ještě jej mít v krvi...pravděpodobně..."najednou polknul ,tohle mě dost znepokojilo ,že jsem se zhrozil."...umíráte..."pronesl a já se podíval před sebe. Z očí se mi vytratil ten život ,ta jiskra ,ta naděje...
"Já...Já..."koktal jsem ,najednou jsem ucítěl doktorovu ruku se speciální rukavici na rameni. Ani jsem se na něj nepodíval ,pouze jsem zavrtěl hlavou a svěsil jí. "Já to tušil..."šeptnul jsem tiše. "Nevyčítejte si to...není to vaše chyba...nechám vás osamotě..."dodal lékař a odešel. Dal jsem si hlavu do dlaní a šlo vidět ,že mi začal ohryzek "přeskakovat". Šlo uslyšet popotáhnutí a já jednu ruku svěsil. Z "mrtvého" oka se mi vykutálela slza ,která se rozpila na tenké dece. Pohlédnul jsem rudýma a uslzenýma očima na strop. Hlavou mi běžely vzpomínky na sestru ,rodinu... "Proč?! Proč mi to děláš ,ty parchante! Proč jsi mne nezabil rovnou na místě!"zařval jsem rozrušeně. Poté jsem si otřel slzy rukávem košile a rozhlédnul se. *Musím zmizet....*byla hned první myšlenka ,co mě po tomhle napadla. Postavil jsem se na nohy. Malátně jsem stál na zemi ,vytrhnul jsem si infůzi z ruky. Hodil jsem na sebe svůj věrný chemický plášť.Našel jsem v plášti chemické brýle ,ty jsem si nasadil na oči a pouze se temně usmál. "Čas odplaty..."dodal jsem tiše a i přes mou malatnost jsem vyšel ke dveřím ,které jsem otevřel.
Jakmile jsem vzkročil na chodbu ,spustil se poplach. Rozhlédnul jsem se a já začal utíkat. Okamžitě po mých stopách šla ta hlídka. Temně jsem se usmál a vtrhnul do jedné místnosti ,kde jsem cestou sebral dve reagenční láhve,jednu s H2SO4 a druhou s HNO3. Vyběhnul jsem z oné místnosti a běžel dále ,ale mým časovým deficitem se zkrátila vzdálenost ode mne a hlídky. Zavrčel jsem ,když jsem je viděl za mými zády a já prudce po nich vrhnul kyselinu dusičnou. Reagenční láhev prosvištěla vzduchem a tekutina se vylila na jednoho pronásledujícího ,který s křikem padnul na zem. Tím jsem opět získal menší náskok. Ale ne moc velký. Prchám dále. Dech mám zrychlený ,adrenalin se hromadí v těle. Puls ve spáncích ,splašený tlukot srdce... najednou moji vnitřní rozepři ukončil výstřel a mě zasáhla prudká bolest v noze ,vyjekl jsem a prudce se otočil ,čímž jsem vrhnul kyselinu sírovou. Ta se rozprsknula na zem ,proto některým lidem podjely nohy. Kulhavým během jsem běžel dále. "Sakra!"zavrčel jsem ,hlevní dveře se zavíraly olovněným poklopem. Já se ještě více rozběhnul a prudkým nárazem se sklonil ,čímž jsem na zádech podjel. "Vzduch! Jsem venku!"zařval jsem radostně a raději se rozběhnul pryč...Dále od zařízení...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Das Das | Web | 17. března 2011 v 21:44 | Reagovat

promiň, ale nstíhám číst :( .. přečtu zítra.. ;D
Tak aspoň, že domá jo.. jak jnak. aj ty to opilství budeš zvládat na larpech, když už to máš zákonem povolený, což.... :D
mimochodem krásnej obrázek v 'záhlaví'

2 Apokalypsa Hakky Apokalypsa Hakky | Web | 17. března 2011 v 21:47 | Reagovat

Krásně napsané Bio :)

3 BioHazard BioHazard | 18. března 2011 v 7:02 | Reagovat

[2]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama